28.5.20

Ella no ha oído esta canción




[Kámen i hvězda nevnucují nám svou hudbu, 
květiny jsou tiché, věci až cosi zamlčují, 
zvíře zapírá v sobě kvůli nám 
souzvuk nevinnosti s tajemstvím, 
vítr má vždycky cudnost pouhého znamení, 
a co je zpěv, vědí jen oněmlí ptáci, 
kterým jsi na Štědrý den hodil nevymlácený snop. 

Stačí jim být, a to je nevýslovné. Ale my, my 
máme strach, a nejen ve tmě, 
ale i za úrodného světla 
nevidíme svého bližního 
a zděšeni až k zuřivému zaklínání 
křičíme: "Jsi tady? Mluv!"]


[Ni la piedra o la estrella nos imponen su música. 
las flores callan, las cosas casi parecen
ocultarnos algo, la bestia niega en sí misma, por nuestra causa,
la armonía de la inocencia y el misterio,
el viento tiene siempre el pudor de una mera señal,
y lo que es el canto lo saben sólo las aves calladas
a las que echaste, el día de Nochebuena, una gavilla sin trillar.

Les basta ser, y esto es inexpresable. Pero nosotros
tenemos miedo, y no sólo en la oscuridad,
sino que en la luz fecunda
no vemos a nuestro prójimo
y aterrados hasta el extremo de proferir un furioso exorcismo
gritamos: “¿Estás ahí? ¡Habla!”]


*That’s Rock ‘n’
Roll, Billie Joe Armstrong, 2020 [Escrita por Eric Carmen, 1975]
*Lidský hlas, Vladimír Holan, 1943-1948. [trad. Jofef Forbelsky]

No hay comentarios:

Publicar un comentario