Dos cabras y Bohumil Hrabal

「Jedno odpoledne mi přivezli řezníci z Masny nákladní auto plné krvavých papírů a zakrvácených kartónů, plné lodny papíru, který jsem nesnášel, protože ten papír sladce voněl a já jsem byl celý zakrvácený jako řeznická zástěra. Na obranu jsem do prvního balíku vložil rozevřeného Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství, do druhého balíku jsem pietně uložil Friedricha Schillera Dona Carlose a do třetího balíku, aby i slovo bylo učiněno krvavým masem, jsem rozevřel Friedricha Nietzscheho Ecce homo. A pracoval jsem neustále v roji a mračnu masařek, ty děsné mouchy, které s sebou přivezli řezníci z jatek, a oblaka masařek vířila šíleným bzukotem a vrážela mi do tváře jak krupobití. A když jsem pil čtvrtý džbán piva, zjevil se mi vedle mého presu líbezný mladík a já jsem hned poznal, že to není nikdo jiný než sám Ježíš. A vedle něj pak stál stařec s pomačkaným obličejem a já jsem hned shledal, že to nemůže být nikdo jiný než sám Lao-c'.」

「Una vez trajeron del matadero un camión lleno de papeles y cartones manchados de sangre, cajas abarrotadas de papel, que exhalaba un olor empalagoso que me daba náuseas, y quedé que parecía el delantal de un carnicero. Para vengarme introduje en la primera bala bien abierto El elogio de la locura de Erasmo de Rotterdam, en la segunda Don Carlos de Schiller y en la tercera, para que la palabra se hiciera carne sangrienta, Ecce Homo de Nietzsche. Aquella tarde me vi condenado a trabajar en medio de un enjambre de moscas grandes, terribles, repugnantes, regalo de los carniceros, que volaban zumbando furiosamente y me golpeaban la cara como granizo. Cuando me tomaba la cuarta jarra de cerveza, apareció a mi lado un joven inefable y supe al instante que se trataba de Jesucristo en persona. A su lado había un anciano con la cara arrugada y también lo reconocí: sólo podía ser Lao-Tsé.」

*Slavnosti sněženek. Jirí Menzel, 1983.
*Prílis hluoná samota. Bohumil Hrabal, 1977.